První závod z letošní termínovky si můžu odškrtnout. O víkendu jsem úspěšně dokončil Lazovku. 110 km s pozitivním převýšením cca 3450 m. Startovalo se s úderem zvonu kostela o šesté ráno. Pro nás rychloturisty ideální, protože si můžeme užívat výhledy a panoramata od začátku do konce a čelovka se nese v batohu pouze pro případ nenadálé události, která by zapříčinila zatmění na trase. A že bylo na co koukat, trasa vedla krásnou jarní přírodou Bílých Karpat. Po cestě jsme běželi přes několik pamětihodností, které by stály za samostatný rodinný výlet. Škoda, že když běžím tak se mi nechce fotit. Fotit by se aj chtělo, ale kdo má furt lovit mobil na zádech, že jo. Jednu fotečku jsem ale udělal. Pod hradem Branč jsem lovil něco ksnědku – mimochodem, žena mi koupila výborné raw ovocné tyčinky od firmy Damodara, takové komprimované ovoce 🙂 – tak jsem ho teda vytáhl. A ten hrad si vyfotil.
Na start jsem se těšil, první stovka od Týnišťských šlápot před dvěma roky, kterou jsem bral víc vážně, než že se půjdu jen provětrat. Je pravda že zimní objemy v tréninku byly +/- 0 km, což způsobil na začátku prosince zvrtlý kotník, ale březen a duben jsem už po opatrném únoru i něco v kopcích naběhal. Když pak Slavo vyhlásil motivační bonus v podobě startovného na další tři ročníky pro ty, co se zvládnout porvat s tratí za méně než 12 hodin, tak jsem si říkal, že by to snad, při ideální konstelaci nebeských těles, mohlo klapnout. Nebudu vás napínat, neklaplo to. Ale rozběhnuto to bylo dobře. Ještě na Velké Javorině, odkud už bylo víceméně z kopce, snad jen kromě toho krpálu pod Čachtickým hradem z Višňového. Kdybych do to ho šlápnul, tak by to klaplo. Ale někde za Vrbovcama, se začaly projevovat neexistující zimní tréninkové objemy a nohy i když síly na to aby běžely měli, začaly bolet, hlavně stehna a to tak, že dost. Takže jsem si svůj limit na dokončení přehodnotil a posunul o hodinu. Cestou po silnici z Velké Javoriny mě doběhnul Mário Jánoš, se kterým jsem držel krok do Višňového. Tam jsem si dal konečně pivo, na chvilku jsem si sedl, ale Mário hned vyrazil dál. Po krátkém odpočinku jsem do kopce vyrazil sám. Před Velkým Plešivcem mě ještě doběhl Honza Suchomel a s tím už jsem to do cíle dotáhl. Cestou jsme ještě sebrali totálně vyšťaveného Tomáše Čtveráka, kterého jsme předali do péče jeho support teamu asi 5 km před cílem před vesnicí Šípkové. Odtud už zbývalo jen proběhnout vesnicí, kde mi u hospody chromý občan nabízel svůj vozík a jeho kumpáni mě zvali na pivo, a pak pokračovat po silnici do cíle ve Vrbovém. Tam nás ještě jeden běžec předběhl, asi měl větší žízeň, ale my už jsme si jen pohlídali aby to bylo pod 13 hodin. Nakonec výsledný čas 12:57 na 13-14 místě.
Trasa: https://www.strava.com/activities/555142923
Web závodu: http://www.lazovka.wbl.sk
Výskedky: http://www.lazovka.wbl.sk/Vysledky-2016-.html