Malofatranská 100 – DNF

Letos jsem se konečně podíval taky na Malou Fatru. Ne že bych tu ještě nikdy nebyl, ale rozhodně jsem tu ještě nezávodil. Hned po registraci na závod, který byl vyprodaný za pár minut, jsem zarezervoval penzion pro celou rodinu i s babičkou, takže neúčast připadala v úvahu jen v případě nohy v sádře nebo jiného, běh vylučujícího zranění. Na závod jsem se těšil a i po fyzické stránce jsem se cítil připravený. Něco natrénováno i odzávoděno na jaře bylo, tak proč by to nemělo vyjít, že jo.
V pátek podvečer jsem si odbyl prezentaci. Pozdravil jsem staré známé a nějakou tu virtuální FB známost přetavil ve skutečnou. U toho jsem ochutnal pivko ze Zbyňovaru, výhradního dodavatele piva do cíle závodu, a hned jsem byl zase o trochu víc namotivovaný dokončit úspěšně celou trasu.
Po přespání na penzionu jsem vyrazil na start. V turistickém centru Terchovec hodím batožinu do cíle na správnou hromadu, ještě jednou navštívím WC a jdu ke startovní bráně. Fotím si ten dav před startovní bránou a najednou slyším mohutný odpočet posledních vteřin do startu.

5,4,3,2,1, start a já stojím kdesi vzadu s foťákem v ruce :-)
5,4,3,2,1, start a já stojím kdesi vzadu s foťákem v ruce 🙂

Tak to jsem trochu prošvihl a nezbývá než začít ze zadních řad. Začátek je stejně jenom formální výběh k plechové soše Juraja Jánošíka a sešup po mokré trávě dolů na silnici. Hodně lidí jsem pak na silnici viděl s hnědou prdelí od bláta, takže jsem byl rád, že se mi ten travnatý sjezd podařil ukočírovat a na konci ladně přejít seskokem za zídky do běhu na silnici. Tady můžeme začít závodit a tak se rozběhnu a pohodovým tempem předbíhám ostatní. Cestou hodím řeč s Petrou Mückovou a za chvíli jí zase uteču spolu s Peterem Mazánem, kterého se pak držím až pod Velký Rozsutec. Po cca 3,5 km dobíháme na Starý Dvor a odbočujeme z hlavní cesty a za chvíli začínáme stoupat do sedla Príslop a odtud přes vrcholky Baraniarky, Žitné, Kraviarske, které tvoří krásný hřeben, do sedla za Kraviarskym a odtud dolů do Vrátne.

vrcholky Baraniarky a Žitné z Kraviarskeho
vrcholky Baraniarky a Žitné z Kraviarskeho

V seběhu nás povzbuzují kluci stoupající vzhůru do sedla. Dole u silnice je první občerstvovačka, banány jsou zelené tak dávám pomeranč, oříšky, avokádo, na cestu beru 2 fíky a vodu do bidonu do ruky a jdeme ve skupince asi 4 běžců stoupat po žluté na Grúň a pak sbíhat po modré do Štefanové. Odtud začíná dlouhé stoupání k vrcholu Velkého Rozsutce (1609 mn.m.). Cestou na nahoru nějak zpomaluju. Asi v půlce stoupání kolem proletí Petra a ještě si u toho povídá s ostatními jako by byla jen někde na procházce. Vrchol Rozsutce je sice mimo trasu, ta se stáčí na rozcestí pod vrcholem do sedla Medziholie, ale já si tam vyskočím, těch pár minut ztráty neřeším. Na vrcholu dostanu za odměnu napít Corgoňa od holčiny, co na všechny zvršku křičela ať tam nelezem, že tam nic neni, a nechám si udělat vrcholovku.

vrcholovka Velký Rozsutec
vrcholovka Velký Rozsutec

Na rozcestí pod Rozsutcem ještě chvíli spekulujeme, kde že je ta kontrola a když ji nikde nevidíme, tak běžíme dolů. Na kontrolu narazíme až ve spodní části seběhu do sedla Medziholie, hodně lidí ji přehlídlo a museli se vracet. Ani se jim nedivím, když letí dolů, tak koukají více pod nohy, než na stromy okolo.  Do sedla se mi podaří seskákat celkem rychle, ale pak už tempo začalo slábnout. Do kopce na Stoh (1608 mn.m.) jsem vyrazil společně s Romanem Babuličem a jednou holkou. Naštěstí. Protože hned ve spodní části stoupání jsem si nevšiml rozcestí a vydal jsem se cestou, která vrchol Stohu obcházela. Naštěstí Roman kouknul na GPSku a nasměroval nás zpět na správnou cestu. Nahoru to šlo pomalu a ztěžka. Kousek pod vrcholem mě předběhnul Honza Suchomel a v následném seběhu zmizel v dáli přede mnou. Pro mě v sěběhu začalo utrpení v podobě křečí, které se co chvíli hlásili o slovo v některém ze svalů ve stehnech. Doufal jsem, že pod kopcem to povolí a v ne tak prudkém stoupání na Poludňový grúň to zade půjde. Ale marně. Držely se mě potvory křečovitě až na chatu pod Kľačianskou Magurou. Kde to šlo, cpal jsem do sebe magnezko, na Chatě pod Chlebom, jsem si dal zeleninový vývar, chvíli spočnul, ale všechno marné. Jak sem se rozešel byly zase zpět. Tady někde jsem se rozhodl skončit v cíli MF 50. Přestal jsem závodit a šel turisticky. Furt mě někdo předbíhal. V sedle Priehyb mě doběhla dvojice kluků, povídali jak loni skončili taky předčasně v cíli padesátky, a tak se letos už na stovku radši ani nehlásili. Zkoušel jsem se s nimi rozběhnout, chvíli to i celkem šlo. Pokud stoupání nebo klesání nepřekročilo asi 0,002%.  Na chatě pod Kľačianskou Magurou jsem dal pauzu při které mě dohonil Dalik Hota. Nikam jsem nespěchal a v klidu doplnil energii. Dál se pokračovalo lesní cestou z mírného kopce, tak jsem se rozběhl a ono to celkem šlo. Aj sem začal přemýšlet, že přehodnotím rozhodnutí skončit. Křeče byly tytam, ale běda jak se klesání trochu víc naklonilo, svaly po x hodinách v křeči úpěli bolestí. Ale do cíle padesátky to už byl jen kousek, tak jsem opatrně sestupoval s posledního kopce do Lipovce, to je jakési předměstí Vrútek a Martina. Na konci ulice jsem se ještě schladil ve Studánce a občerstven se dal do klusu na poslední necelý kilometr, abych mohl říkat že jsem tu padesátku doběhl.

Zbyňovar – spešl edišn

Na kontrole jsem ohlásil svůj konec a začal logisticky řešit přesun pro věci do cíle stovky ve Fačkovském sedle. Našel jsem dva spolujezdce, kteří měli stejný problém a auto zaparkované v Těrchové. Tam nás odvezla paní co si takto zkrátila čekání na doběh příbuzenstva. V Terchové jsem dal mezipivo v pivovaru Vŕšky a následoval přesun do Fačkova, sprcha a pak čekání na doběh prvních závodníků. Závěr závodu se ještě zdramatizoval, protože nad Fatrou se začalo blýskat. Pro nás co jsme to sledovali v suchu u pivka to byla celkem fajn podívaná, ale ne tak pro závodníky na trase a tak přišlo rozhodnutí organizátorů závod nejprve pozastavit a posléze zrušit úplně. Do cíle se tak nakonec podívalo pouze 25 nejrychlejších, kteří při ukončení závodu byli už za poslední živou kontrolou a nemohli být na trase zastaveni. Tak jsem mohl v cíli k vítězství zase pogratulovat Jožovi Harčaríkovi,  stejně jako v Praze na Šutru.

A já i když jsem nedokončil, tak jsem spokojený, že jsem se zúčastnil a absolvoval aspoň tu padesátku. I když čas 11:26 není bůhvíjaký. U nás bych si trénink s parametry cca 55 km/+4300 m  těžko zaběhl.

web závodu: http://www.mf100.sk/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *