Ještěd Sky Race 2017

První větší závod sezony za mnou. Na velikonoční sobotu jsem se postavil na start mého prvního skyrunningového závodu. Ještěd Sky Race s parametry 24,5km/+1600m. Závod byl pořádaný jako MČR ve Skyrace, sešla se tu tak česká horoběžecká elita i jelita (čti juniorská elita). Výsledné pořadí stejné jako startovní číslo bylo mým tajným cílem, ale reálně bych byl spokojený s umístěním do 50. fleku.

Trasu závodu jsem dopředu radši moc nestudoval, stačil letmý pohled na výškový profil a bylo jasné, že to nebude zadarmo. Hned po startu se vydáváme do kopce, napřed jen zvolna ale už za chvíli se před námi tyčí černá sjezdovka. Koukám dopředu, nikdo neběží, nemá to smysl. Všichni zapření o stehna a šlapou. Naštěstí nemám tepák, protože tohle bylo asi trochu mimo hodnoty ve kterých bych se měl pohybovat. Dnes to ještě bude bolet. Na vrcholu sjezdovky ze mě leje pot jak v sauně funím jak parní lokomotiva a nohy jsou na nečekaně rovné zemi trochu nejisté. Dožaduju se lehátka, ale povzbuzující Zdenda Kříž mě pošle vyklepat nohy během z kopce. Chvilku si vychutnám běh po relativní rovince než se trasa stočí vedlejší sjezdovkou zase dolů.

 

Na konci seběhu se mi na cestě lehce podlomí nohy, ale běžím dál. Mám pocit že mi to vůbec neběží a strašně se vleču, odstupy od borců přede mnou zůstávají ale stejné a podle garmina to taky není nejpomalejší. Tak je to asi jen můj subjektivní pocit. Stejně za chvíli zase šlapeme opření do stehen, krok za krokem a vyhlížíme konec kopce a první občerstvení na Pláních pod Ještědem. Ukazuje se že trať je dobře postavená nejen pro běžce, ale i pro diváky a kamarády běžců, kteří můžou křižovat trasu a povzbuzovat své favority postupně na několika místech na trati. Nejčastěji tak potkávám Zuzku Kocumovou, která povzbuzuje své kamarády. Jeden běží zhruba stejně jako já a další je podle hlášení asi minutu před náma.

Na občerstvení rychle vypiju ionťák a zapiju vodou. Do ruky si na cestu beru půl banánu, kdyby přišel hlad. Trasa pokračuje jak jinak dalším seběhem, přece bysme neběhali po rovince. Než se pořádně rozběhnu tak cestou z kopce vycucnu gel. V tomto závodě zkouším italskou značku EthicSport. Prázdný obal se mi v seběhu nedaří strčit do zadní kapsy, tak ho vrazím do ruky slečně se psem. Samozřejmě slušně poprosím a poděkuji, vše za běhu. Nechci se ohlížet, abych si nerozbil hubu, tak nevím jak se tvářila 🙂 Po seběhu musí přijít co? No jasně stoupáme, naštěstí je to trochu oddychovější pasáž a stoupáky nejsou tak hrozné. Až další kopec do Ájina průsmyku zase stojí za to. Pak zas chvilku pohodička k druhému proběhnutí občerstvovačkou na Pláních pod Ještědem. Tady začíná první útok na vrchol Ještědu, napřed se trochu zahřejeme výklusem k Ještědce a kousek dál po silnici, a pak už nás ženou sutí a přes kameny kolmo na vrstevnici.

První výstup na Ještěd

Nahoře mě jeden z povzbuzujících posílá doleva, pro jistotu se ptám, která je levá a snažím se rozběhnout udávaným směrem. Myslel jsem, že bude alespoň nějaké pití, ale ženou nás zase hned dolů. Kolega co sem s ním běžel od poslední občerstvovačky, se vyškrábal nahoru až po mě, ale dolů to napálil hlava nehlava a viděl jsem ho znovu až v cíli. Sěběh je napřed trochu o držku lesní pěšinou přes kořeny. Pak přeskočíme silnici a běžíme lesní cestou až skoro do Liberce. Než vběhneme do města, tak nás naštěstí zastaví občerstvovačka a ototočíme to o 180° podruhé dobýt Ještěd.

Na občerstvení zase beru ionťák a zapíjím vodou, do kapsy beru tabletu Enervit, pod vrcholem se bude hodit. Jak začnem stoupat, tak natalčím do hlavy druhý gel. Někde v půli kopce slyším moderátora vítat v cíli prvního běžce Ondru Fejfara, kouknu na garminy, má to pod dvě hodiny. A já ještě nejsem podruhé nahoře. Na vrchol mi chybí asi kilometr a do cíle 4 a půl. Pod vrcholem doběhneme pod dráty kabinové lanovky a poslední úsek na vrchol rubeme přímo pod ní. Nahoře opět fotí a povzbuzuje Michal Dobiáš, regulovčík mě směřuje na silnici, poslední občerstvovačka, dostameme flašku s vodou, tabletu enervit, preventivně ji hned sezobnu. Poslední seběh necelé 4km do cíle. Začínáme po asflaltce dolů z Ještědu kolem Ještědky. Potom po relativní rovince v protisměru prvního stoupání na Ještěd směrem k Pláním pod Ještědem, ale než tam doběhne, tak se cesta stočí k závěrečnému padáku pod sedačkovou lanovkou, kolmo na serpentýny bikerského sjezdu. Ještě mě předběhne Tomáš Štverák, čekal jsem ho dřív, ale ztracenou pozici vzápětí získám zpět, když prozměnu já předběhnu běžce, který už to dolů nedává. Dole poslední zatáčka a asi 150m do cíle, nikdo mě nestíhá, tak to taky neženu a užívám si to.

Hurá!

V cíli toho mám dost. Vezmou mi z kotníku čip, na hlavu dostanu finisherskou čelenku a vezmu místo na zemi vedle Toma než se trochu vzpamatuju.

Melounová párty v cíli 🙂

Výsledek nakonec není vůbec špatný, čas 2:27:55 – celkové 39. místo a 12. v kategorii 31-40 let. A závod samotný neměl chybu. Skvělá organizace, spousta kamarádů a počasí vzhledem k tomu co přišlo v neděli naprosto super.

Výsledný čas a mezičasy

Záznam na Stravě: www.strava.com/

Výsledky: stopnito.cz

Web závodu: jestedskyrace.cz

Sebrané foto: goo.gl/photos/

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *