Archiv pro štítek: Borák

2014 – XVIII. týden

Po     11 km; 0:51; asfalt, rovinka
          nebojte se přátelé neumřel jsem, jen jsem si dal studijní volno. Ve středu mám reparát, připadám si, že toho vím ještě míň než posledně 🙂 Aspoň jsem teď takový čerstvý a odpočatý. Ve středu končí registrace na Jesenickou 100, tak jsem se radši rychle přihlásil. Martin Benc shání sponzory jak divý, tak jim tam ty hodnotné ceny přece nenechám jen tak bez boje. Tento víkend se zajedu trochu rozběhat do Loštic, letos si dám jen maraton, jedu si hlavně pro startovní balíček, protože mi došly zásoby tvarůžků 🙂 A aby toho nebylo málo tak týden po Jesenické 100 je v plánu ještě VltavaRun. Květen mám teda pěkně nabitý, ještě že jsem si v dubnu tak odpočinul 🙂
Takže ve středu mi držte palce a i když to nevyjde, svět se nezboří. Aspoň si zas budu moct v klidu bez výčitek pobíhat. 
Út     14,5 km; 1:11; trail, nastoupáno 300 m
          to se nám to za ty tři týdny v lese zazelenalo, už zase sbírám klíšťata jak cikán železo 🙂 
St      volno
         tak to klaplo, odteď jsem ÚOZI
Čt     19 km; 1:33; trail, nastoupáno 540 m
         postupně to natahuju, vypadá to že to půjde 🙂
Pá     7 km; 0:34; asfalt, rovinka
         lehké podvečerní vyklusání, doufám že zítra nebude nějak extrémě hnusné počasí, to by se mi do Loštic moc nechtělo, no uvidíme, ráno moudřejší večera 🙂
So     41 km; 3:14; trail, nastoupáno 778 m
         tak co byste řekli, jedu si tak jenom zatrénovat  a nakonec je z toho 2.místo v dramatickém finiši :-). 
Když jsme přijel na do Loštic, ultramaratonci už kroužili po 14ti kilometrovém okruhu. Startem/cílem právě probíhal Pavel Sedlák, který byl loni těsně čtvrtý za mnou. My maratonci jsme startovali v 10hod, tedy dvě hodiny po ultra. Chtěl jsem běžet na pohodu, nikam se moc nehnat, ale i tak jsme byli chvíli po startu na 2-3. místě. Běžel jsem první dvě kola s kamarádem ve dvojici. Na občerstvovačce (cca 7km) nás jeden ze soupeřů předběhl a tak to bylo až do cílové rovinky. Mezitím ještě na začátku 3. kola došli kamarádovi síly. Původně přijel jen na jedno kolo, které si odběhl před mým příjezdem, ale pak se ještě regnul na maraton, takže to bylo jeho první ultra. Tak jsem na třetím místě zůstal sám a druhého jsem měl stále v dáli na dohled. Zkusil jsem trochu přidat a postupně jsem zkracoval jeho náskok a v cíli jsem trochu zneužil jeho nedorozumění, kdy chtěl odbočit  k občerstvení, místo aby běžel rovnou do cíle, asi si nevšiml, že jsem mu v patách, tak jsem vystartoval a 2 metry před cílovou čárou jsem ho předběhl 🙂 
Chvilku po mě doběhl na prvním místě v ultra Dan Orálek, kdo jinej taky, že. Počítalo se s tím dopředu, protože na putovním poháru už bylo vytištěno jeho jméno u letošního ročníku. To by bylo faux pas, kdyby třeba nedokončil 🙂
Trasa byla letos jiná a rozhodně lepší než loni, ubylo asfaltu a většinou se běželo po příjemné lesní cestě. Subjektivně se mi zdála i míň kopcovitá, ale garmin říká, že to bylo naopak.

Zase pohár, kam to budu za chvíli dávat 🙂
Foto: Dan Orálek (http://dao.rajce.idnes.cz/Borak_2014/)
Ne     volno

          zasloužený odpočinek, jen odpolední procházka aby nohy úplně neztuhly


Celkem  93 km. Na rozběhání po 3 týdnech neběhání dobrý, ne?

Ultramaraton Borák 2013

Začínám sbírat body do letos nově vyhlášeného Ultracupu. Ne nějak cíleně a systematicky, spíš jen tak mimochodem. Ultramaraton Borák byl čtvrtým z celkem 12 zařazených závodů. To už mám 3 závody manko :-). Tento závod jsem si vybral, protože pěkně zapadl do mého letošního kalendáře a taky to mám blízko, jinak bych musel příští týden na Silvu a to už je trochu z ruky.
Hned po příjezdu na místo startu závodu u hotelu Střelnice na kraji Loštic se nám o zábavu postaral místní provozní, který přijel autem do práce asi přímo z nočního tahu, protože po vystoupení z auta měl problém vyjí 3 schody ke dveřím. A hned začal sjednávat pořádek a vyhazovat ubytované běžce jen ve spodním prádle z pokoje, byly podle něj moc hluční a rušili ostatní hosty. Měl asi 40 kg a 3 promile navíc, tak jsme se mu ani nesnažili vysvětlit, kdo že tu vlastně ruší hosty 🙂 Takže den nám začal pěkně vesele a mohli jsme se těšit na závod. Za chvíli se začali sjíždět i ostatní závodníci. Po ránu bylo celkem chladno, tak jsme na přeslečení a protažení využili vstupní halu hotelu. Po registraci jsme všichni dostali uvítací balíček ve kterém byly nějaké pochutiny a pár drobností. Před startem nám ještě Vašek Orálek vysvětlil nástrahy na trase a mohli jsme vyrazit.
Jako tradičně start lehce přepálený, tempo asi tak na desítku, maximálně 1/2maraton :-), To nám samozřejmě nevydrželo moc dlouho a postupně jsme začali odpadat. Na čele zůstal Dan Orálek s Martinem Bothem, za nimi vlál Kamil Pulicar a potom já s Pavlem Sedlákem. Po krátkém seběhu lesem hned za startem se proběhlo okrajovou částí Loštic a polní lesní cestou se pokračovalo po rovince asi 2 km, pak se přeběhlo po lávce do lesa a trasa pokračovala další asi 3 km lesní cestou, víceméně do kopce k občerstvovací stanici. Tady byla jen voda a ionťák. V prvním kole jsem jen proběhl, ale v dalších už jsem poctivě zastavoval a doplňoval tekutiny. Kousek za občerstvovačkou jsme zahlédli Kamila jak odbočil z hlavní cesty, byly tam šipky, ale ty nepatřily nám. Já jsem svoje pochybnosti dal najevo hned, Pavel mě přesvědčil ať běžíme za Kamilem, ale po pár stech metrech jsme to stejně otočili zpět na cestu. Tam už stál cyklo předjezdec, který nám měl ukazovat cestu v prvním kole, ale v kopci jsme ho nechali za sebou. No co, bloudění k ultra patří. Pak už to bylo zase bez problémů, přes Obectov zpět k hotelu Sřelnice a hurá do dalšího kola.
Jak jsem psal, závod se rozběhl celkem svižně, ale postupně jsme se každý usadili v tom svém tempu. První dvě kola jsem běžel společně s Pavlem Sedlákem, pak začal trochu zaostávat. Kamil byl na většinou na dohled přede mnou, na konci čtvrtého kola jsme byly na občerstvovačce dokonce společně, ale on se nezdržoval a běžel dál, já jsem v klidu zakousl ovoce, čokoládu zapil ionťákem a vodou, žádný spěch, Takže ke konci už jsem ho z dohledu ztratil. Ani Pavla jsem za sebou dlouho neviděl. Cestou jem postupně předbíhali pomalejší běžce o kolo a taky veterány na maratonské trati. Občas jsem s někým kousek poběhl společně a trochu jsme pokecali.

Po náběhu do pátého kola potkávám Martina, zabalil to, takže se rázem posouvám na 3. místo. Je to sice jenom díky momentální Martinově indispozici, ale i to ke sportu patří. Takže teď už si jen tu bednu ohlídat. V té chvíli byl Kamil ještě v dohledu asi minutu přede mnou a v koutku duše jsem doufal, že mu po ŠUTRu dojdou síly, ale nedošly. A ještě mi celkem utekl. Do cíle jsem doběhl asi 10 minut po něm v čase 5:51. Pavla jsem za sebou taky dlouho neviděl, takže jsem byl celkem překvapený, že se v cíli objevil jenom asi minutu po mě.

Oproti plánu se trochu změnila trasa a běželo se jen 6 okruhů, místo původních 7. Oficiálně necelých 70 km. Trať se hodně terénem i profilem podobá mým tréninkovým trasám, takže se mě běželo fajn, jen po přepáleném začátku postupně ubývalo sil. Být to stovka, tak nevím jakým tempem bych se doplazil do cíle 🙂 Na start jsem se postavil v Merrellech Trail Glove, které jsem nedávno recenzoval na BezvaBěhu a musím je pochválit, běželo se v nich perfektně. Ke konci už jsem trochu cítil kamení po kterém se občas běželo, ale to chce si zvyknout. Nulový sklon mě problém nedělá, spíš naopak.
Celkově se mě závod moc líbil a zasloužil by si trochu početnější účast. Přece jenom to byl první ročník, tak příští rok snad přiláká více běžců. Takto to byla dost komorní záležitost. Jsem rád, že jsem se po delší době viděl s Kamilem a poznal se dalšími lidmi. S některými se potkám zase v červenci na TMMTR. Už se těším.
web závodu: Ultramaraton Borák
Fotky: Dan Orálek, MK Seitl
Video: tady