2014 – XXI. týden

Po     volno
         chtěl jsem si jít vyklusat po VltavaRunu, ale napřed jsem slíbil poséct trávník na zahrádce. Tak jsem se oblékl do běžeckého a šel na zahrádku. Zbývalo mi asi 5x máchnout srpem a měl bych hotovo. Nějakým řízením osudu se ale můj palec nachomejtnul do dráhy srpu a místo běhání jsem podvečer strávil v čekárně na chirurgii. Teď mám na na palci krásné dva stehy. Ale jak jsem někde četl, jizvy jsou kronika života, tak jsem si jen udělal další zápis 🙂
Takhle to dopadne, když dáte klukovi z paneláku srp do ruky 🙂
Út     volno
        konečně to vyšlo, jak jsem nevyklusal v pondělí, tak dnes jsem měl nějaké ztuhlé nohy. radši jsem to stočil k domovu dřív než jsem měl v plánu.
         ráno jsem si zajel do Olomouce pro tetánus. Na zahrádce už mám za úkol jen vždycky po doběhnutí večer zalít záhonky. U toho si snad neublížím 🙂 
         dnes v Zábřehu pršelo asi hodinu a půl, vychytal jsem to všechno, ale bylo to fajn 🙂
Ne     31,3 km; 2:40; trail, nastoupáno 1042 m

          dnes pro změnu krásně letní počasí, v lese příjemný chládek, na sluníčku hic. Konečně cítím, že jsem se po tom dubnovém výpadku rozběhal. Jsem zvědav jak to půjde příští týden na půlmaratonu.

Přijďte se proběhnout.


Celkem 97 km.

Jesenická 100

Abyste neřekli, že jsem se s váma nepodělil o zážitky, tak něco málo letošní Jesenické stovce.
Letošní zimní objemový trénink byl nebyl vůbec objemový, protože jsem se musel učit a do toho stíhat práci atd. Takže v dubnu jsem na vyladění formy naběhal neuvěřitelných 59 km 🙂 Běhat jsem pořádně začal týden před Borákem, kam jsem se přihlásil na maraton abych se trochu rozklusal. Potom mě nohy řekli, že jsem to asi trochu přehnal, tak týden před závodem jsem zase ubral a spíš odpočíval. Ale do Šumperka jsem se na start nakonec vydal.
Všichni tak nějak počítali, že se o vítězství bude rozhodovat mezi loňskými medailisty, tedy Karlem Axmannem, Vaškem Králem a mnou. Karel bohužel nemohl běžet, tak to zbývalo na mě a Vaška. Tak jsme hned od startu vyrazili na čele. U Vaška to byla taktika Vlčího Dolu, napálit to od startu co to dá a pak už to vedení nějak udržet. U mě to byla spíš potřeba držet se někoho kdo zná trasu. Ta se v úvodní části mezi Šumperkem a Ramzovou od loňské dost lišila. Taky museli dát polovině lidí organizátoři 30 min penalizaci za vynechání tajné kontroly na náměstí v Branné, ale furt lepší než je všechny diskvalifikovat. Určitě bych dopadl stejně 🙂 Hned od začátku nás do trojice doplnil David Tkacz z Polska. Pobíhal kolem jako ratlík co má radost, že ho vzal páníček na výlet. Chvíli byl před náma chvíli za náma, všechno podle něj bylo „fantastic“, občas si i zazpíval. Ale jinak fajn kluk. A tak jsme to spolu táhli vcelku svižným tempem společně ve třech až na Vozku. Tady mě dohnal hlad a musel jsem něco zakousnout. Zatímco spánkovou krizi před rozedněním jsem jakž takž překonal, tak tohle už jsem ignorovat nemohl. Takže jsem na kontrole vytáhl jídlo a pomalu chůzí pokračoval, jenže kluci mezitím rychle seběhli dolů a jejich náskok už se mi stáhnout nepodařilo. Když jsem dorazil na sedlo pod Vřesovkou, tak jsem je ještě zahlídl nahoře před Vřesovou studánkou. Určitě to nebyl nepřekonatelný náskok, ale šel jsem si dál svým tempem a nesnažil se je nějak plánovaně dohánět. Nakonec závod byl teprve v polovině a stát se může cokoliv. 
Na vřesové studánce jsem doplnil vodu a začal jsem sbíhat do Červenohorského sedla, když jsem byl skoro dole, tak jsem je zase zahlídl, jak kopce v protějším svahu probíhají po cestě skrz sjezdovku, takže jejich náskok byl zatím stejný. Stejně daleko před sebou jsem je zahlídl ještě na rozcestí pod Pradědem, při stoupání z Ovčárny kolem Petrových kamenů, tam jsem jim byl asi nejblíž a naposled když jsem byl na Jelení studánce. Občas jsem se ohlédnul, jestli někdo nepronásleduje taky mě, ale nikde ani živáčka a tak jsem si sám se sebou spokojen pokračoval pro třetí místo. Na skřítku mě tajná kontrola informovala, že přiběhli před dvaceti a odběhli před deseti minutama, takže náskok byl víceméně konstantní a vydržel až do cíle. Ze skřítku už je to většinou asfalt a mírně zvlněný profil, tak jsem se snažil přecházet do chůze co nejméně. Ovšem nohy už začínaly protestovat a tak jsem do chůze přecházel častěji než jsem měl v plánu. V cestě mi stál už jen poslední výraznější kopec – Prostřední skála. Pamatoval jsem si jak jsem loni na něm měl už všeho dost a tak jsem se moc netěšil, ale letos mi tak strašný nepřipadal. Asi už jsem otrlejší a jen tak něco mě nerozhodí. Takže prostřední skálu jsem překonal bez obtíží, zato seběh do Vikýřovic byl utrpení. Nohy ve Vivobarfoot už byly celkem omlácené a kameny na cestě mi dávaly co proto. Dolů jsem tak jako tak musel, takže nezbývalo než zatnout zuby a seběhnout to co nejrychleji, ať to mám za sebou.
Ve Vikýřovicích jsem si ještě drobně zakufroval, vydal jsem se špatnou ulicí, ale uvědomil si to asi po 300 metrech, ale při rychlosti běhu po 100 km a víc jak 3000 m převýšení to byly ty 4 minuty, které mi chyběli, abych to dal pod 12 hodin a možná i těch 5 co jsem v cíli ztrácel na druhého Davida Tkacze.
Nakonec jsem tedy zopakoval třetí místo z loňského nultého ročníku skoro jsem trefil i ten loňský čas. 
Těsně po doběhu.

2014 – XX. týden

Po     volno
Út     15,4 km; 1:16; trail, nastoupáno 401 m
         v pondělí jsem nestíhal, tak až dnes jsem se dostal k proběhnutí po Jesenické stovce a ono to kupodivu šlo celkem hladce 🙂
St      volno
         měl jsem to do minuty ten nabitý den rozplánovaný, ale když jsem navečer přijel domů, natěšený, že se ještě proběhnu, tak jsem zjistil, že jsem si nechal bundu na prac. návštěvě i se všemi klíčky, takže bych se ráno nedostal do práce. Tak jsem to musel otočit a pracně ušetřená hodina byla v pr..li 🙂

Tak takhle nám to organizátoři VltavaRumu naplánovali. Nevím proč, ale mají nás za favority, tak nás ráno nechají vyspat a startujem až v 10:30 s tím, že v neděli v poledne bysme měli být v cíli 🙂 No nechme se překvapit, třeba se vyburcujem k enormním výkonům. A kdybyste přažáci nevěděli co dělat v neděli, tak přijďtě povzbudit a na kus řeči http://vltavarun.cz/novinka/19
Čt     13,3 km; 1:02; asfalt, rovinka
         po cyklostezce do Hněvkova a na zpáteční cestě jsem si střihnul pár rychlých rovinek, abych si připomněl jaké to je běhat rychle 🙂
    11,1 km; 0:56; asfalt, nastoupáno 163 m
          lehké proběhnutí před VltavaRumem z Kvildy k pramenu Vltavy, nahoru do kopce hezky pomnalu a zpátky trochu svižněji
So+Ne     VltavRun
         15,6 km; 1:01; asfalt, zvlněný profil
         9,9 km; 0:39; asfalt/polní cesta, rovinka
         9,4 km; 0:39; asfalt, zvlněný profil
         tak trochu jiné ultra 🙂 sice jsem běžel jen asi 35 km ve 3 úsecích, ale zato naplno a téměř beze spánku. Podařilo se nám nejen vyhrát, ale po celou dobu závodu jsme nikoho nepustily do vedení. Skvělý závod, který stojí za samostatný report, tak to budu muset sepsat (nějak se mi ty resty hromadí :-). 

Krev, pot a slzy, ale stálo to za to 🙂

Celkem 75 km.

2014 – XIX. týden

Po     7,7 km; 0:39; asfalt, rovinka
Út      volno
St      11 km; 0:53; asfalt, rovinka
Čt      volno
Pá-So     100 km; 12:04; trail, nastoupáno 3200 m
Ne     volno

Celý týden byl spíš ve znamení odpočinku. Po loštickém maratonu jsem cítil, že jsem si asi po té pauze naložil trochu moc, a při tom krátkém vyklusání v pondělí a ve středu jsem měl obavu abych mohl vůbec běžet Jesenickou 100. Ale přece bych to nevzdal bez boje a na start jsem se postavil. Bohužel se pro nemoc nemohl zúčastnit Karel Axmann, tak jsem závod rozběhl na čele s Vaškem Králem já a trojici doplňoval David Tkacz z Polska. Na hřebeni jsme se rozdělili, kluci mi trochu poutekli, když jsem se musel na Vozkovi najíst a už jsem je nedohnal. Ještě někde kolem Jelenní studánky jsem je měl na dohled, ale pak už jsem je viděl až v cíli. Davida v závěru potrápil problém s nohou a tak Vašek obhájil první místo z loňského nultého ročníku. Já jsem nakonec taky zopakoval 3 místo. Vzhledem k tomu co jsem přes zimu (ne)naběhal je to super výsledek. A velký dík organizačnímu týmu kolem Martina Bence, super akce, za rok zas.

Výsledky a fotky: http://url1.eu/884

Tak a teď abych zas týden regeneroval, ať nepokazím příští víkend výsledek Rungo týmu na VltavaRumu.

Celkem 118 km.

2014 – XVIII. týden

Po     11 km; 0:51; asfalt, rovinka
          nebojte se přátelé neumřel jsem, jen jsem si dal studijní volno. Ve středu mám reparát, připadám si, že toho vím ještě míň než posledně 🙂 Aspoň jsem teď takový čerstvý a odpočatý. Ve středu končí registrace na Jesenickou 100, tak jsem se radši rychle přihlásil. Martin Benc shání sponzory jak divý, tak jim tam ty hodnotné ceny přece nenechám jen tak bez boje. Tento víkend se zajedu trochu rozběhat do Loštic, letos si dám jen maraton, jedu si hlavně pro startovní balíček, protože mi došly zásoby tvarůžků 🙂 A aby toho nebylo málo tak týden po Jesenické 100 je v plánu ještě VltavaRun. Květen mám teda pěkně nabitý, ještě že jsem si v dubnu tak odpočinul 🙂
Takže ve středu mi držte palce a i když to nevyjde, svět se nezboří. Aspoň si zas budu moct v klidu bez výčitek pobíhat. 
Út     14,5 km; 1:11; trail, nastoupáno 300 m
          to se nám to za ty tři týdny v lese zazelenalo, už zase sbírám klíšťata jak cikán železo 🙂 
St      volno
         tak to klaplo, odteď jsem ÚOZI
Čt     19 km; 1:33; trail, nastoupáno 540 m
         postupně to natahuju, vypadá to že to půjde 🙂
    7 km; 0:34; asfalt, rovinka
         lehké podvečerní vyklusání, doufám že zítra nebude nějak extrémě hnusné počasí, to by se mi do Loštic moc nechtělo, no uvidíme, ráno moudřejší večera 🙂
So     41 km; 3:14; trail, nastoupáno 778 m
         tak co byste řekli, jedu si tak jenom zatrénovat  a nakonec je z toho 2.místo v dramatickém finiši :-). 
Když jsme přijel na do Loštic, ultramaratonci už kroužili po 14ti kilometrovém okruhu. Startem/cílem právě probíhal Pavel Sedlák, který byl loni těsně čtvrtý za mnou. My maratonci jsme startovali v 10hod, tedy dvě hodiny po ultra. Chtěl jsem běžet na pohodu, nikam se moc nehnat, ale i tak jsme byli chvíli po startu na 2-3. místě. Běžel jsem první dvě kola s kamarádem ve dvojici. Na občerstvovačce (cca 7km) nás jeden ze soupeřů předběhl a tak to bylo až do cílové rovinky. Mezitím ještě na začátku 3. kola došli kamarádovi síly. Původně přijel jen na jedno kolo, které si odběhl před mým příjezdem, ale pak se ještě regnul na maraton, takže to bylo jeho první ultra. Tak jsem na třetím místě zůstal sám a druhého jsem měl stále v dáli na dohled. Zkusil jsem trochu přidat a postupně jsem zkracoval jeho náskok a v cíli jsem trochu zneužil jeho nedorozumění, kdy chtěl odbočit  k občerstvení, místo aby běžel rovnou do cíle, asi si nevšiml, že jsem mu v patách, tak jsem vystartoval a 2 metry před cílovou čárou jsem ho předběhl 🙂 
Chvilku po mě doběhl na prvním místě v ultra Dan Orálek, kdo jinej taky, že. Počítalo se s tím dopředu, protože na putovním poháru už bylo vytištěno jeho jméno u letošního ročníku. To by bylo faux pas, kdyby třeba nedokončil 🙂
Trasa byla letos jiná a rozhodně lepší než loni, ubylo asfaltu a většinou se běželo po příjemné lesní cestě. Subjektivně se mi zdála i míň kopcovitá, ale garmin říká, že to bylo naopak.

Zase pohár, kam to budu za chvíli dávat 🙂
Foto: Dan Orálek (http://dao.rajce.idnes.cz/Borak_2014/)
Ne     volno

          zasloužený odpočinek, jen odpolední procházka aby nohy úplně neztuhly


Celkem  93 km. Na rozběhání po 3 týdnech neběhání dobrý, ne?