Web závodu: here
Archiv pro štítek: maraton
Týdenní kilometry – 42. týden
Po 15,5 km; 1:20; trail, nastoupáno 346 m
k tomu ještě připočíst 8x100m výběh do kopce a výklus z kopce, takže dohormady asi 17 km
Út volno
St 11 km; 0:54; asfalt, rovinka
ranní výklus ještě za tmy v mlze
Čt volno
Pá 10 km; 0:48; asfalt, rovinka
včetně 8x100m svižně (MK 100m), poslední výklus před maratonem ve Stromovce
So 42,2 km; 2:56:12; asfalt, rovinka
maraton Stromovka, celkové 31. místo, 9. v kategorii M34
Ne volno
pivní regenerační kůra 🙂
Celkem 79 km. Z toho 42 maratonských, vrchol závodní sezony. Teď už budu jen tak pobíhat a nabírat do jara kilometry 🙂
YES!enický maraton podruhé
K občerstvovačce na Červenohorském sedle (cca 14,5 km) dobíháme v čase 1:21:40. Napiju se ionťáku, sháním se po vodě, která tady chybí, beru banán na cestu a pokračujeme. Za sedlem pokračujeme mírným stoupáním po lesní cestě, která se po pár kilometrech napojuje zpět na červenou turistickou značku. Odsud až na Švýcárnu se běží po příjemných lesních pěšinách, dřevěných lávkách, nahoru dolů, ale většinou nahoru. Ze sedla v 1000 m n.m. se musíme probojovat na Praděd do výšky 1492 m n.m. Na Švýcárnu dobíhám skoro společně s Petrem a Davidem, Ondra už se začal trochu propadat. Nevím, kde začal ztrácet. Z bezpečnostních důvodů je lepší se moc neohlížet, i tak jsem se několikrát natáhl, když jsem škobrtnul o nějaký šutr či kořen a vždycky tou nohou, co jsem si ji na začátku málem zvrtnul. Mezičas je 2:06:43 a jsme lehce za půlkou. Do cíle zbývá ještě nějakých 19,5 km.
Kluci z občerstvovačky vybíhají rychleji, ale hned je doženu a stoupání na Praděd absolvujeme bok po boku. Jakmile to stočíme na rozcestí na silnici na vrchol Pradědu, tak v protisměru potkáváme Marka Procházku na čele závodu a za chvíli i druhého a třetího v pořadí. Jsme tedy na 4 až 6 místě. Na otočce na vrcholu jsme téměř současně. Z následujícího seběhu na Ovčárnu jsem měl po loňsku celkem obavy, nohy už jsou přece jen unavené a čtyřkilometrový sešup po asfaltu jim na pohodě moc nepřidá. Ale nezbývá než se spustit dolů. Tak to rozbíhám. Tak nějak periferně vnímám, že David běží zároveň se mnou. Až na další občerstvovačce si uvědomuju, že jsme někde v tom sešupu setřásli Petra. Mezičas 2:40:07. Poslední možnost doplnit energii, vytahuju z kapsy energy gel (až mě je někdo bude dávat zadarmo, tak vám řeknu jaký :-), zakousnu čokoládu, kousek müsli tyčinky, zapíjím slanou vodou a vydávám se stíhat Davida, který nelenil a vyrazil kupředu.
Kousek za občerstvovačkou si nás odškrtne kontrola, potvrdí mi, že jsem opravdu na pátém místě, což mi vleje novou energii do žil (nebo že by to byl ten gel). Nicméně nás čeká poslední nepříjemné stoupání kolem Petrových kamenů, naposled místy přecházím do chůze, loni jsem si nahoře musel dokonce odpočinout. To letos zavrhuji.
David získává nějakých 100 – 200 m náskok, tak ho musím stíhat. Ale v hlavě se trochu krotím, abych ještě před cílem nevytuhl a uklidňuju se, že jsem pátý, o čemž se mi ani nesnilo a můžu být naprosto spokojený. Jak se vyškrábu na Vysokou Holi, začnu se ohlížet jestli mám někoho v patách. Nikde nikdo, David pořád stejně daleko přede mnou, tak si konečně odskočím na malou. Chtělo se mi už někde od Červenohorského sedla. Nahoře fouká trochu silnější studený vítr, je hodně zamračeno, jako by chtělo pršet, ale naštěstí nezaprší. Co se týče počasí, byl to asi nejhorší úsek. Běžecky je to ale úsek příjemný. Vyšlapaný turistický chodníček, skoro po rovince. To mi ovšem nebrání zase asi 3x zakopnout. Naštěstí nic vážného, jenom kleknu na všechny čtyři, zakleju, zvednu se a pokračuju. Na Jelení studánce je možnost se napít pramenité vody, tak jí naposled využívám. Kontroluju čas a odhaduju cílový čas na 3:45. David si udržuje pořád asi 100 m náskok. Ještě kousek se běží po rovince, než doběhneme ke Ztraceným kamenům. Odtud už jen dolů až téměř do cíle. Sestup začíná drsně.
Nestabilní kameny, kořeny atd. Člověk musí zvažovat každé došlápnutí. Postupně se podklad zlepšuje až asi kilometr před cílem se napojí na asfaltovou lesní cestu, která vyúsťuje na parkovišti u motorestu Skřítek. Celý poslední kilometr se snažím ještě zabojovat o čtvrté místo, na parkovišti mě ještě vyburcují kamarádi půlmaratonci, tím ale upozorní i Davida přede mnou, od kterého mě dělí už je nějakých 15 – 20 m, ten se ohlídne ještě trochu zrychlí a nedá se předběhnout. Cílem probíhám z rukama nad hlavou jako bych vyhrál na olympiádě. Mačkám stopky – 3:41 a nějaké drobné. Nechce se mi tomu věřit. Oproti loňsku zlepšení skoro o půl hodiny. Pogratulujeme si s Davidem, prohodíme pár slov a jdu si někam vydechnout.
Co dodat, krásný závod v krásném prostředí Jeseníků. Letos navíc vyšlo počasí, pod mrakem, příjemných cca 15-20°C. To určitě pomohlo k lepším časům. Nejen já jsem se zlepšil. Marek posunul laťku zase o kousek výš a vylepšil rekord závodu o další 3 minutky na 3:27:08. Takže motivace do dalších let by byla.
Howgh!
Fotogalerie ze závodu (odsud jsem vybral i fotky do příspěvku):
http://leszczynski.rajce.idnes.cz/Jesenicky_maraton_2012
https://picasaweb.google.com/111266450637035088135/JesenickyMaraton2582012
http://numinek.rajce.idnes.cz/Jesenicky_maraton_2012/ – sice chybí běžci na čele závodu, ale je tu hezky zmapovaná trať od Červenohorského sedla do cíle se všemi jejími krásami
Ještě oficiální výsledky: