Archiv pro štítek: VltavaRun

O účasti v tomto závodě jsem původně vůbec neuvažoval, bral jsem to, že to není nic pro mě. Ale nakonec jsem jen tak ze srandy na oposlední chvíli zareagoval na výzvu na webu Rungo.cz, a poslal jim pár řádků o sobě. Za pár dní se mi ozval Roman Němec, který tým sestavoval, jestli bych do toho šel, ale že nemám počítat s nějakým lepším umístěním a tým co sestavil mi popsal takto:

——–

…Holky, kluci, mladsi i starsi a ruznych profesi ale zadni profici. Z toho co lidi pisou jsou vsichni opravdovi nadsenci ale asi zadni velci profici. Mozna nejlepsi z nas beha desitku pod 37 ale jsou i taci kterym to trva kolem hodiny. Myslim si ze kazdy do toho da maximum ale na vitezstvi to zrejme nebude….

——–

Jen co jsem doma dostal povolení, hned jsem mu napsal, že to beru. Ani jsem neočekával, že by se podařilo sestavit tým, který by měl šanci vyhrát. Chtěl jsem jen zažít něco jiného, než běhat pořád sám. A vůbec nelituju, že jsem do toho šel.

Když do závodu ještě zbýval nějaký ten týden, tak jsem si říkal, paráda, půlka května, to bude svítit sluníčko, nemusím sebou tahat zbytečné hadry. Ale nakonec jsem jel oblečený jako v zimě. Pršet mělo, a taky pršelo, skoro celý závod. Už jsem viděl jak se mi nebude chtít oblíkat ty mokré hadry furt dokola, ale nakonec to nebylo tak hrozné.

Na Kvildu jsem jel z Prahy s Ondrou Smetanou, cestou jsme ještě nakoupili, stavili se na pizzu ve Strakonicích a před šestou jsme dorazili na místo. Tam už nás část týmu čekala na společné proběhnutí k pramenu Vltavy. Tak jsme se rychle přeslékli a vyrazily. Stihly jsme to zpátky právě když začínalo pršet, a potom pršelo až do rána. Večer ještě na pivo a vyzvednou startovní balíčky (jen triko, číslo, propozice a samolepky na auto a nějaké pitivo od sponzorů). Rozjetý večer jsme zakončily na chatě, kde jsme ještě navazovali družbu se členy redakčního týmu Rungo core.
První týmy startovali v 5:30 ráno a pak v 1/2hodinových intervalech vždycky 4 další týmy. My jsme měli startovat až v 10:30 jako „favoriti“ ještě s týmem River Road s hodinovým odstupem za posledními. Organizátoři nám to napočítalo natvrdo z našich OR na 10km 🙂 Bez zohlednění únavy, terénu, převýšení atd. Nezbývalo nám než se s tím nějak poprat. V 10:30 ještě stále za vydatného deště vyběhl na svůj první úsek náš nejrychlejší běžec Tomáš Hrdina a  hned na začátek nám vyběhl 4 minutový náskok, ten jsme sice na druhém úseku ještě ztratili, ale dál už jsme to měli pevně ve svých rukou, tedy spíš nohou 🙂

Já jsem na svůj první úsek nastupoval ve Stožci a běžel do Nové Pece. Byl to nejdelší úsek ze všech 36. 15,7 km po vedlejších asfaltových komunikacích kolem meandrující Vltavy s lehce zvlněným profilem. Jako obvykle jsem to ze začátku přepálil, až jsem se lekl jak rychle a jak snadno se mi běží, ale radši jsem zpomalil na tempo cca 3:50min/km a snažil se ho držet. Celý úsek byl sice po asfaltu ale pěknou přírodou, samá zatáčka, mírný kopeček atd, takže mi to uběhlo jako nic. Jen ta závěrečná asi kilometrová rovinka byla nekonečná. Cíl byl na dohled, ale nějak se nepřibližoval a když už jsem myslel, že jsem na předávce, tak to byly jen dobrovolní hasiči na křižovatce a cíl byl ještě kousek dál. Aspoň mě do posledních metrů z hospody povzbudily kolegové ze třetího auta. Svých 15,7 km jsem dal za 1:01 a vyslal na trať dalšího v pořadí.

Ještě kousek.

Já jsem si svůj 1. úsek zaběhl bez deště, ale než jsme se v autě všichni vystřídaly, tak už zase chcalo. Obavy jsme měli z plánovaného přejezdu mezi předávkama na 7. úseku. Byl celkem krátký, běžela ho Jitka a organizátoři doporučili trasu pro auto s velkou zajížďkou přes Rakousko. Že prej trasa pro běžce není pro auto průjezdná. Dobrovolní hasiči na předávce ale byli jiného názoru a na jejich doporučení jsme jeli stejnou trasou jako běžec a nebyl vůbec žádný problém. Místy byly trochu větší výmoly ale i naše fábie to v pohodě projela. Jak jsme naložily Vaška po 8. úseku, tak jsme měli asi do 23 hodiny pauzu.
Mezitím jsme se museli přesunout do Českých Budějovic, kde byl start mého 2.úseku. Furt pršelo, takže nějaké lenošení a odpočinek na louce, jak jsme si před závodem malovali, nepřicházel v úvahu. Cestou proběhla návštěva pizzerie Milano v Lipně nad Vltavou. Kluci s Jitkou si zašli na jídlo, já jsem v autě pojedl něco ze svých zásob a šel si aspoň na čaj. V Budějicích jsme v Tescu dokoupily vodu nějakou mňamku a čekalo se na můj start. Ten byl na břehu Vltavy nedaleko výstaviště a běžel jsem po cyklostezce do Hluboké nad Vltavou. Tady bylo krásně vidět jak se nám podařilo seběhnout velkou část týmů, kteří ráno z Kvildy stratovali před náma. Předávala si to tady jedna štafeta za druhou. Já jsem vyrazil za vydatného deště směr Hluboká. Cyklostezka místy připomínala spíš potok. Zhruba od poloviny úseku už mě bezpečně naváděl osvícený zámek Hluboká. Na svůj noční úsek jsem vybíhal ještě z odstupem za posledním týmem a nepodařilo se mi nikoho předběhnout, ale zase jsem něco z jejich náskoku ubral a Ondra na úseku po mě už začal předbíhat. Radost jsme mu ale vzápětí zkazili, když jsme nestihli přejet na další předávku. V autě jsme se spolehli na GPS navigaci a ta nás dovedla sice do správné vesnice, ale na druhém břehu Vltavy a most nikde. Pouze přívoz, ten nám byl ale o půlnoci opravdu prd platný. Tak zpět a teď už po správném břehu. Tam jsme pochopili proč nás GPS zavedla špatně, ona totiž neznala cestu do té vesnice. My jsme ji naštěstí už trefily správně. Tím naše trápení ale nekončilo. Další přesun auta taky nebyl zrovna ideální a zase jsme nedaleko Týna nad vltavou bloudily po špatném břehu, takže na předávce byla Jitka zase dřív než auto. Tak jsme jen doufali, že ten náskok co jsme si celý den minutu po minutě budovali, úplně celý nepro…li. Postupně, jak na netu naskakovali průběžné výsledky, se nám ulevilo. Pořád jsme byli na čele, i když už ne s takovým odstupem.
Po doběhu Vaška jsme se vrátily do Týna nad Vltavou, kde bylo zajištěno přespání a sprchy v místní sportovní hale. Spánek se aspoň u mě moc nevydařil, v takovýchto podmínkách s tím mám vždycky problém. Holt palubovka není postel. Ale zato teplá sprcha to byl balzám na tělo. Ve 3 hodiny po půlnoci budíček a přesun do vesnice Líchovy odkud jsem startoval svůj poslední úsek, který končil u slapské přehrady u Štoly Josef. Hned kousek za vesnicí jsem začal předbíhat pomalejší soupeře. Nohy už byly těžké a i když se mi běželo celkem hladce, tempo bylo o fous pomalejší než bych chtěl. Nakonec jsem svých posledních 9,4 km zvládl za 37:39. Když jsem na tomto úseku konečně začal někoho předbíhat, tak to celé začalo dávat nějaký smysl, konečně jsem taky závodil s někým a ne jen se stopkama. Podle průběžných výsledků jsme si zase drželi dostatečný náskok a já jsem si uvědomil, že si vlastně běžím do cíle vítězného závodu. Tak jsem běžel s úsměvem od ucha k uchu a užíval své poslední kilometry. V cíli úseku měli co dělat aby mě zastavily, závěr byl celkem z prudkého kopce a já to rozpálil naplno, že se mi ani nepodařilo napoprvé předat štafetu. K žádným komplikacím při přesunech jako v noci už nedošlo, tak jsme se po naložení Vaška mohli v klidu přesunout do cíle v Braníku a čekat až doběhne zbytek týmu.
Posádka posledního auta na svých čtyřech úsecích už s přehledem udržela náš náskok a tak jsme mohli v cíli čekat na Karlův vítězný finish. Doufali jsme, že osádka jeho vozu to stihne, aby jsme mohli do cíle doběhnout všichni společně. Nakonec se jim to podařilo a do cílové rovinky doběhli od auta současně s Karlem.

Karel protíná cílovou pásku a za ním klopýtá zbytek týmu 🙂

Web závodu: VltavaRun.cz
Podrobné výsledky: http://url1.eu/tTp