Po letech jsem se zase vypravil do Prahy na city trail ŠUTR, tentokrát 4 kolovou varietu, uváděnou jako 72km, ale ve výsledku necelých 70km. Na start jsem dorazil víc jak dvě hodiny předem. Protože jsem nechtěl spoléhat na vlaky ČD (tzn. času dost),tak jsem jel konkurencí se žlutými soupravami s větším předstihem. A tak jsem mohlo pozorovat jak se obyčejný palouk příměstského lesíku mění na zázemí trailového závodu. A abych jen tak nezavazel, tak jsem i ruku k dílu přiložil. Původní záměr byl vyklusat po Jesenické 100 a za ničím se nehnat, ale jako už tradičně se to po startu nějak rozběhlo a tak se zase závodilo.
Na ŠUTRu to po startu ani jinak nejde, protože se startuje z kopce do Šáreckého údolí. Tam se dřív běželo po silnici, teď je tam nová pěšina po louce, takže ubylo asi půl kilometru asfaltu. První kopec, chvíli běžím pak zkušeně přejdu do chůze. Bude se to 4x opakovat, tak je lepší šetřit síly. Velkou část prvního kola jsem běžel na čele s Josefem Rajským, který mi prozradil, že ten kluk bez trika za námi je Jozef Harčarík, co vyhrál podzimní šumavský ŠUTR. Když jsem před závodem koukal na startovku, jména mi nic neříkaly, protože nemám čas sledovat výsledkové listiny všech závodů. Proto jsem tak trochu doufal, že se podaří vyhrát i když se moc nepoženu, ale jak se zdá, o vítězství budu muset bojovat. Do cíle prvního kola jsme všicnhi tři doběhli s minimálními rozestupy, ale do druhého kola jsme vyběhli první já s Jozefem H. a ty za námi už jsme neviděli. V cíli prvního kola jsem prohodil pár slov s Vítkem Kněžínkem, který měl původně být už na trati trojkolky, ale nakonec běžel jen jedno kolo. Na občersvtvení jsem vypil ionťák a snědl nějaké banány. Z nachystaného drop bagu jsem si vzal do ruky na cestu gel, do kapay oříškovou tyčku a nechal si natočit čistou vodu do bidonu do ruky. Už v prvním kole sluníčko na nekrytých úsecích trati pěkně pražilo. To bude ve čtvrtém kole paráda.
Do druhého kola jsme s Jozefem vyběhli společně a pokračovali spolu skoro celé kolo. V druhé půlce ale začal trochu zaostávat a všiml jsem si, že musí zastavovat a protahovat nohy. Asi křeče. Ucítil jsem příležitost a do cíle druhého kola jsem doběhl s mírným náskokem.
Na občerstvení jsem se musel prodírat davem, protože se právě chystal start nejpočetnější skupiny jednokoláků, interně jsem si je pojmenoval trakaři. Doufal jsem, že stihnu vyběhnout do třetího kola ještě před nimi, ale Michal to odstartoval zrovna ve chvíli, kdy jsem se odlepil od občerstvení. Tak jsem počkal až se dav vyřítí přes startovní čáru, zprdnul jsem Michala, že to mohl chvíli pozdržet a vyrazil jsem do davu.
Ještě než jsem doběhl dolů do údolí na silnici, tak jsem předběhl asi padesát lidí, pak už jsem tempově zapadl a běžel společně s nimi. Třetí kolo bylo tedy takové společenské a celkem mi to uteklo, i když už jsem začínal zpomalovat. Vyšší teplota, na kterou jsem při průběhu letošního jara zatím nebyl aklimatizovaný, se začínala projevovat. Na občerstvení před čtvrtým kolem jsem do sebe pro jistotu nalil i magnesko.
Do posledního kola jsem šel odhodlaně, ale s vědomím, že to ještě bude těžký boj, hlavně se sebou samým a s únavou. Trakaři si dokroužili své kolečko a já jsem na trati zase osaměl. Z kopce do údolí to ještě šlo, i po rovince jsem běžel souvisle, ale běda jak se cesta trochu zvedla. Stačil nepatrný náznak kopce a hned jsem šel do chůze. Občas jsem někoho předběhl, pár čtyřkoláků o kolo, asi i nějaké trojkoláky. Jaký mám náskok na Jozefa jsem nevěděl, ale pokud nezpomaloval jako já, tak se ten náskok musel rychle zmenšovat. Jak rychlé to bylo, jsem poznal před občerstvením v polovině kola, když se najednou zjevil vedle mě. Postěžoval si na krizi a že mu to vůbec neběží. Zkusil jsem chytit jeho tempo, ale vydržel jsem jen k občerstvovačce. Zatímco já jsem sbíral poslední zbytky sil abych se rozběhl na posledních 9 km, tak on jen rychle vypil vodu a byl v trapu. Bylo jasné že první už nebudu. Hlavně to nějak dobojovat. Vždyť je to už jen třikrát z kopce a do kopce, na závěr oblíbené schody a po nich lehký výklus do cíle. Ten jsem musel spojit i s lehkým protažením, protože se mě pár desítek metrů před cílem zakousla do lýtek křeč. Ale těch pár kroků už jsem doběhl.
V cíli jsem toho měl opravdu plné brejle. Dehydratace asi byla celkem slušná, a to jsem od druhého kola běžel s lahví v ruce a průběžně upíjel. Zatímco jsem doplňoval vypocené tekutiny a spotřebovanou enegii, tak byl konečně čas na pokec s Vítkem Kněžínkem. Potom jsem si dal úspornou sprchu z lávhe (to bych neřekl, že se zvládnu po 70km umýt necelým litrem vody 🙂 a užíval si příjemného odpoledne mezi běžci při čekání na vyhlášení vítězů.
PS: ale na tři kola jsem byl stejně první já 🙂
Celkový čas a časy jednotlivých kol (srovnání s vítězem)
1 515 Jozef Harčarík 6:31:06 (1:27:13; 1:34:17; 1:44:24; 1:45:14)
2 577 Jiří Helleší 6:41:27 (1:27:13; 1:33:15; 1:43:06; 1:57:55)
Boty: Inov-8 Trailroc 255 (na šutru překonaly 1000km a jsou jako nové, jen podrážka je trochu sjetá)
Jídlo: 3x gel, 2x oříšková tyčka, na občerstvovačkách chipsy, banány a pomeranče
Záznam gps: https://www.strava.com/activities/583547394
Web závodu: https://sutr54.wordpress.com/
Výsledky: https://docs.google.com/spreadsheets/d/1KHIlO6mjaifsbjoVYH6YzpkWg3q6I-_7rfImTrlx0As/pubhtml
