2014 – XXII. týden

Po     11,5 km; 0:56; asfalt, rovinka
          po nedělním delším běhu jsem si jen tak trochu zaklusal po cyklostezce
Út      15,6 km; 1:19; trail, nastoupáno 522 m
          v rámci dnešního běhu jsem si dal dvakrát svižně kopec cca 1 km a nějakých 120 m převýšení
St      volno
         po sedmi dnech v kuse už to chtělo jeden vynechat 🙂
Čt     14 km; 1:05; asfalt, rovinka
         trochu rychlejší proběhnutí, vložil jsem do toho 6x300m s meziklusem 200m, tempo třístovek jsem postupně stlačil pod 3 min/km
    11,6 km; 0:59; trail, nastoupáno 288 m
          lehký trailík, už žádná divočina, šetřím síly na nedělní 1/2maraton
So     7,5 km; 0:36; trail, nastoupáno 200 m
         dnes jenom krátce protáhnout nohy před večeří 🙂
Ne     21,1 km; 1:21:49; asfalt, rovinka

         1/2 maraton údolím Moravské Sázavy – sám jsem byl zvědavý, jak to dnes dopadne. Dal jsem si trochu ambiciózní cíl 1:21. Nastavil jsem na garminovi sparing partnera a zkusil ho překonat. Úplně to nevyšlo, ale výsledný čas pořád začíná 1:21. Po startu jsem se usadil ve třetí skupince, před námi byly jen dvě dvojice, takže 5-8. místo. Dvojice před námi měla konstantní náskok asi 150 m, tak jsem se jich aspoň takhle na dálku držel. Někde na 6-7 km se běželo přes mírný kopeček a na seběhu před Hněvkovem jsem je docvakl a nepustil. Jeden z nich nevydržel tempo a odpadl asi na 14 km a tak jsme s Ondrou Sikorou pokračovali na 3-4. místě sami. Druhou půlku se nám dařilo držet tempo a řekl bych i trochu zrychlovat. V Nemili, asi 2 km před cílem, mě ale docházely síly a začal jsem na Ondru trochu ztrácet. Do cíle jsem dobíhal asi s 200 m ztrátou za ním, takže na mě zbyla brambora. Dnes bylo vidět že jsem si nastavil čas na hranici mých momentálních možností, protože jsem dobíhal ve stavu, kdy jsem toho měl plné brejle a to se mi snad ještě nestalo. Holt pokud chci běhat tyto krátké závody, tak to chce ten trénink trochu přizpůsobit, anebo závodit častěji. Ale ani jedno se mi moc nechce. Takže radši přidám na objemu 🙂
Dnes jsem ale nezávodil sám. Naše skoro dvouletá dcerka dnes taky poprvé „závodila“ ve vloženém závodě v kategorii Mrňata. Snad ji to bude bavit i v pubertě 🙂
Cca 4 km, za chvíli jim uteču 🙂
Foto: Petr Fochler

Cca 15 km, synchronizované běhání s Ondrou Sikorou.
foto: http://jiraskovae.rajce.idnes.cz/2014_1.6._pulmaraton_Zabreh_na_Morave/

Výsledky: http://www.chlapak.cz/vysledky_chl/73.pdf
Další fotky: http://helicopter44.rajce.idnes.cz/Half_Marathon_Zabreh_1.6.2014
http://bezimmoravskousazavou.rajce.idnes.cz/1_2maraton_udolim_Moravske_Sazavy
http://pepezreca.rajce.idnes.cz/Pulmaraton_2014_-_fotky_od_Ondry_Jaska
http://pepezreca.rajce.idnes.cz/Pulmaraton_2014_-_Pepeho_fotky/
http://www.badygrease.cz/-portfolio-/-fotoreporty-/-%28143%29-pulmaraton-udolim-moravske-sazavy-

Celkem tento týden 81 km a za květen už to bylo celkem slušných 417 km.

2014 – XXI. týden

Po     volno
         chtěl jsem si jít vyklusat po VltavaRunu, ale napřed jsem slíbil poséct trávník na zahrádce. Tak jsem se oblékl do běžeckého a šel na zahrádku. Zbývalo mi asi 5x máchnout srpem a měl bych hotovo. Nějakým řízením osudu se ale můj palec nachomejtnul do dráhy srpu a místo běhání jsem podvečer strávil v čekárně na chirurgii. Teď mám na na palci krásné dva stehy. Ale jak jsem někde četl, jizvy jsou kronika života, tak jsem si jen udělal další zápis 🙂
Takhle to dopadne, když dáte klukovi z paneláku srp do ruky 🙂
Út     volno
        konečně to vyšlo, jak jsem nevyklusal v pondělí, tak dnes jsem měl nějaké ztuhlé nohy. radši jsem to stočil k domovu dřív než jsem měl v plánu.
         ráno jsem si zajel do Olomouce pro tetánus. Na zahrádce už mám za úkol jen vždycky po doběhnutí večer zalít záhonky. U toho si snad neublížím 🙂 
         dnes v Zábřehu pršelo asi hodinu a půl, vychytal jsem to všechno, ale bylo to fajn 🙂
Ne     31,3 km; 2:40; trail, nastoupáno 1042 m

          dnes pro změnu krásně letní počasí, v lese příjemný chládek, na sluníčku hic. Konečně cítím, že jsem se po tom dubnovém výpadku rozběhal. Jsem zvědav jak to půjde příští týden na půlmaratonu.

Přijďte se proběhnout.


Celkem 97 km.

2014 – XX. týden

Po     volno
Út     15,4 km; 1:16; trail, nastoupáno 401 m
         v pondělí jsem nestíhal, tak až dnes jsem se dostal k proběhnutí po Jesenické stovce a ono to kupodivu šlo celkem hladce 🙂
St      volno
         měl jsem to do minuty ten nabitý den rozplánovaný, ale když jsem navečer přijel domů, natěšený, že se ještě proběhnu, tak jsem zjistil, že jsem si nechal bundu na prac. návštěvě i se všemi klíčky, takže bych se ráno nedostal do práce. Tak jsem to musel otočit a pracně ušetřená hodina byla v pr..li 🙂

Tak takhle nám to organizátoři VltavaRumu naplánovali. Nevím proč, ale mají nás za favority, tak nás ráno nechají vyspat a startujem až v 10:30 s tím, že v neděli v poledne bysme měli být v cíli 🙂 No nechme se překvapit, třeba se vyburcujem k enormním výkonům. A kdybyste přažáci nevěděli co dělat v neděli, tak přijďtě povzbudit a na kus řeči http://vltavarun.cz/novinka/19
Čt     13,3 km; 1:02; asfalt, rovinka
         po cyklostezce do Hněvkova a na zpáteční cestě jsem si střihnul pár rychlých rovinek, abych si připomněl jaké to je běhat rychle 🙂
    11,1 km; 0:56; asfalt, nastoupáno 163 m
          lehké proběhnutí před VltavaRumem z Kvildy k pramenu Vltavy, nahoru do kopce hezky pomnalu a zpátky trochu svižněji
So+Ne     VltavRun
         15,6 km; 1:01; asfalt, zvlněný profil
         9,9 km; 0:39; asfalt/polní cesta, rovinka
         9,4 km; 0:39; asfalt, zvlněný profil
         tak trochu jiné ultra 🙂 sice jsem běžel jen asi 35 km ve 3 úsecích, ale zato naplno a téměř beze spánku. Podařilo se nám nejen vyhrát, ale po celou dobu závodu jsme nikoho nepustily do vedení. Skvělý závod, který stojí za samostatný report, tak to budu muset sepsat (nějak se mi ty resty hromadí :-). 

Krev, pot a slzy, ale stálo to za to 🙂

Celkem 75 km.

Brtnické ledopády 2014

Už v průběhu loňského roku jsem avizoval, že letos se chci účastnit akcí Československé 1000, respektive akcí zařazených do Česko-Slovenského poháru v ultratrailu. Olaf po loňském zkušebním nultém ročníku rozšířil počet akcí na kterých se dají sbírat body, takže výběr je celkem pestrý. První na řadě byla Ledopádová 100, která se konala v rámci už 54. ročníku turistické akce Brtnické ledopády. Byla to moje první zimní stovka, tak jsem měl trochu obavy z mého nepříliš funkčního vybavení, ale dřív lidi taky lítali po horách jen ve flanelce a doma spíchnuté šusťákovce. Nakonec jsem to přežil bez úhony a neumrzl jsem.
Při prezentaci jsme vyfasovali čipy a itinerář trasy. Tentokrát to byla jen schématická mapa s trasou a vyznačeným značením po kterém máme putovat, minimalistické, ale mnohdy lepší než zmatená GPS.

Vpravo noční část, vlevo pak denní

Protože jsem toho v posledních týdnech před závodem moc nenaběhal, tak jsem měl v plánu si to užít více turisticky. Ale sotva jsme vystartovali z náměstí v německém Waltersdorfu, tak koukám kolem sebe a zjišťuju, že jsem zase na čele pelotonu. No nic, běží se dobře, pozvolna stoupáme po silnici na kraj města směrem ke sjezdovce. Tam pod lesem stojí auto a první ze tří tajných kontrol. Olaf si nás odškrtá a ty co se vydávají dál po cestě, nasměruje správným směrem do lesa. Nejkratší cestou nahoru. A tak šlapeme jeden za druhým ve stopách těch před námi na první vrchol na trase – Luž. Terén je příjemný, 10-20 cm pěkného prašanu. Stromy kolem krásně zasněžené a omrzlé, ve světle čelovek pěkné závodní prostředí. Při letošním způsobu zimi i dost vzácné, tak se snažím chvílemi i kochat. Dalším vrcholem na trase byl Tolštejn, kterým se pak po absolvování kolečka přes Velký Buk, Klíč, Bouřný a Pěnkavý vrch probíhalo ještě jednou. Ale než jsem se na to kolečko vydal, tak jsem ještě stihl zakufrovat, protože nevybaven technikou, ani řádnou mapou jsem slepě důvěřoval těm vybaveným GPS a následoval je špatným směrem. Po chvíli jsme prozřeli a vrátili se na trasu. Úplné čelo už jsme nikdy nespatřili, ale dohnali jsme skupinku a s těmi už jsem to +/- táhl až do konce společně s Honzou Suchomelem. Po absolvování okruhu zpět na Tolštejn jsme dali krátkou pauzu. Po čaji jsme vyrazili přes Jedlovou a Malý Stožec pokračovali směrem do cíle noční části v Krásné Lípě. Kontrola byla v restauračním zařízení IV. cenové – „U Kuruce“. Na výběr byl guláš v ceně startovného nebo kuřecí vývar za své. Ani z jednoho jsem nadšený nebyl, podle personálu bych tipoval, že guláš byl ze psa, ale vývar jsem si nakonec dal. Kdybysme tušili, že nabrání žufánku vývaru bude trvat tak dlouho, tak poběžíme rovnou dál. Vždycky mi po vyběhnutí z tepla hospody chvíli trvá něž se zahřeju a mrznou mi prsty na rukách. Ve městě jsme se zase málem vydali špatným směrem, ale tentokrát se hned vracíme na trasu. Teď je to jen přes kopec do Kyjova a dostáváme se do turisticky nejatraktivnější části trasy. Než jsme tam ale doběhli, tak jsme se nějak zakecali a zase přeběhli odbočku, takže na další kontrolu na Kinského vyhlídce se dostáváme z druhé strany a na schodech potkáváme ty, co jsme jim z Krásné Lípy utekli a teď nás zase předbíhají oni. A takové zvraty v pořadí nás budou provázet celý den 🙂 

Z Kinského vyhlídky už se Honza zorientoval a běželi jsme bez seběhnutí z trasy až na kontrolu č. 19. Takže jsme neminuli žádnou z jeskyní, vyhlídek a dalších turistických zajímavostí, které jsme měli cestou projít. Napřed to byl ještě výstup na Kyjovský hrádek a potom následovali přírodní atrakce podle kterých dostala celá akce jméno, takže jsme postupně navštívili Jeskyni víl, Varhany Velký ledový sloup a pak pře Brtnický hrádek ještě Oponu. Škoda jen, že letošní zima je tak mírná. Ze slibovaných ledopádů toho moc nebylo. Jen tu a tam pár rampouchů. O důvod víc si to někdy příště zopakovat. 
Na kontrolu č.18 dobíháme ještě před otevřením hospody, takže se jen necháme odčipnout v autě a pokračujeme ůdolímsměrem k hranicím s Německem. U Vlčí desky překročíme hraniční říčku Křinici a pokračujeme po německé straně z Niedermühle přes přístaviště Obere Schleuse na kontrolu K19 na Hermannsek, což je přístřešek na vyhlídce, kam se lezlo po schůdcích hodně úzkou průrvou ve skále. Nahoře pokračujeme dál po německé straně po červené značce. Jsme z toho německého značení ale trochu dezorientovaní a tak míjíme odbočku na zelenou a noříme se hlouběji do německa. Honzova GPS už od vlčí desky ukazuje nějak mimo, takže se nemůžeme pořádně zorientovat. Voláme přítele na telefonu – Olafa. Ten hned ví kde jsme  a vrací nás zpět na trasu. Na K20 – vyhlídka Taubenstein – sbíháme dohromady s dalšími dvěma skupinkami. S těmi se teď budem furt předbíhat až do cíle. Teď ale pokračujeme přes Bílý potok (Weissbachtal) do na K22 v hospodě U Oty, která byla cestou tam ještě zavřená. Tady se chvilku zdržíme, dáme pivo, fazolovou polívku, ve které bylo asi půl kila klobásy a 3, slovy tři  fazole. Taková vegetariánská polívka. Honza se nakopl slivovicí Cisár I., kterážto měla 76% alkoholu, že mi potom s přehledem uteče. Tak jsem dal taky trochu, abych mu stačil. Z hospody jsme vyrazili společně s Kubou Řídelem, který už tam seděl před námi. Jelikož jsme ale byli posilnění lihovinou, tak jsme mu v prvním kopci utekli. Ovšem ne na dlouho. Po další kontrole v hospodě U Krkovičky v Brtníkách, jsme se už asi viděli v cíli, tak jsme to vzali rovnou k pramenům Mandavy. Svůj omyl jsme zjistili až když jsme koukali přes údolí na vzdálenou rozhlednu na Vlčí hoře – cca 2 km vzdušnou čarou. Tak jsme to vzali nejkratří cestou polem nepolem , lesem nelesem tam a zase zpátky. Ve stoupání pod rozhlednou se zase míjíme s těmi, co jsme jim už utekli. Cestou z rozhledny potkáváme další co jsou nám v patách. Do cíle už je to jen kousek a už bloudit nebudeme. Pokud to jde tak běžíme, ještě mě pozlobí otlak na levém chodidle. Bolí to jako bych tam měl velký puchýř který právě prasknul. Jakž takž to rozbíhám a celkem to jde. Za chvíli doženeme Kubu a na silnici pod Vlčicí i trojici závodníků, co jsme se s nimi  potkali, když jsme se vraceli z neplánovaného výletu do Německa. Říkám si, že už je to opravdu jen kousek a tak do toho do kopce pořádně šlápnu. Po krátkém stoupání na Vlčici si udělám náskok, cestou už lovím kartičku z kapsy, ať se u kontroly nezdržuju, nahoře jen krátké zaváhání kterou cestou se vydat a už peláším z kopce dolů. Už padl soumrak a reflexní značky jdou ve světle čelovky pěkně vidět, tak je slěpě následuji jako bludičky. Olaf nám chtěl asi trochu ulevit, co se týče délky závodu, a tak se neobtěžoval hledáním trasy po cestách a namířil to les neles rovnou do kempu. Říkal tomu prasečí stezka, což celkem přesně vystihovalo skutečnost. Ale nakonec se dostanu na lesní cestu a přes pole do kempu. Po 20 hodinách a 18 minutách na nohou. Zatím můj nejdéle trvající závod.
Na nohy jsem tentokrát obul Inov-8 Roclite312 GTX, měl jsem je na testování a vzhledem k průběhu zimy a blížícímu se termínu mi nic jiného nezbylo. Moc dobrá volba to ovšem nebyla. Bolestivý otlak na chodidle, způsobený tím jak je bota úzká a chodidlo se nemůže přirozeně roztáhnout, už jsem zmínil. Taky se pomalu loučím s nehty na palci pravé a prsteníku levé nohy. Ale tím nechci říct, že je to špatná bota, jen bohužel není na moji nohu dost široká. Goretex fungoval dobře. Do boty nepustil mokro, ale na tak dlouhé trase se postupně noha začala koupat ve vlastní šťávě a po vyzutí v cíli bych boty mohl použít jako chemickou zbraň. Takže tyto boty už jen na tréninkové běhy do bláta a břečky v zimě. Na nic delšího než 20-30 km si je radši nebrat.